Stalo se to, co bylo nevyhnutelné...
Rozchod, když máte dítě. Co si budem... je to pěkně na hovno. Někdy bych řekla, že samota mě ubijí víc než cokoliv jiného... Jasně nejsem sama mám kolem sebe mého syna, krasného a úžasného Oliverka, a taky rodinu.....aaaale je to něco jiného. Dnes to bude o lásce jako takové. O lásce muže a ženy. Stalo se vám někdy, že se věci ale absolutně nevyvinuly jak měly a vy jen sedíte, koukáte do zdi a říkáte si "Co se to do prdele stalo?" ? Já se tak cítila od soboty. Některé momenty v životě nás dokážou tolik překvapit, že vlastně ani nevíte jestli to náhodou není špatný sen. Bohužel, že jo, jasněže je to realita. Každopádně od ukončení našeho vztahu to budou 2. měsíce a já stále přemýšlím jestli už je vlastně TEN čas jít dal, nějak se posunout, randit a spálit to, co bylo. Uvažuji, kdy je vlastně vůbec TEN čas? Je vlastně někdy TEN čas? Možná někdy až moc přemýšlím nad tím vším a nenechávám věci prostě plout. Každopádně láska jako taková asi nepřijde podle toho že já si řeknu "
